Svěřená duše - prolog

13. června 2012 v 19:17 | Tereza Mikulová |  Vaše příběhy
  • Dala jsem si na čas.. já vím, vím to. Dlouho jsem tu nebyla. Není moc času se sem podívat, ale nebojte, rozhodně nemám v plánu tento blog smazat a to zvláště kvůli tomu, že se začal trochu rozjíždět když to vezmu z mého pohledu na vás.
  • Tato povídka je od Týny Hudcové (TaNi') a jmenuje se "Svěřená duše", více v cč.

***

-Namia McLeersová-

ON je dokonalý.
Překrásné oči, postava, úsměv, prostě všechno.
Kromě jednoho.
Je smutný, nepřístupný. Nikoho k sobě nepustí.
Je řeč o Dennisovi Nellovi, patnáctiletém klukovi.
Vždy sedí sám, daleko v rohu.
A kreslí si do sešitu.
Nikdo neví, co je zač.
Před měsícem se nejspíš přistěhoval do města. Bydlí sám. Ve vile, na konci města.
Sedí za oknem a čmárá si do skicáku.
Nikdo ho nezajímá, jen si pořád kreslí.
A to já mám ráda. Miluju tajemství. Přitahuje mě bouřka, ráda chodím v dešti, jsem sama, přemýšlím ve tmě.
Někdo by si myslel, že taková šílená holka nemá nikoho. Ale já to tajím.
Kamarády mám.
Mám nejskvělejší kamarádku na světě.
Lizzie Malonovou.
Báječnou přítelkyni, tichou vrbu i otravné rádio.
Chodíme na blízkou střední školu.
Bydlím blízko Liz. S rodiči. A roztomilým koťátkem.
Jenže před měsícem a půl se rodina Feelů odstěhovala na Floridu, protože
se jejich syn zbláznil.
Poslali ho na Floridu, do cvokárny.
Do jejich domu se nastěhoval Dennis.
Sedává denně v okně.
V okně, hned naproti mé ložnici.
Nikdy jsem neviděla, co si kreslí.
Ale věděla, že by z jeho obrazů byla umělecká díla za statisíce.
Nikdy na mě nepromluvil.
Často jsem ho pozorovala z mé ložnice.
Nevěděla jsem, jestli to byla hloupá náhoda nebo skutečnost.
Připadal mi jako anděl.
Anděl, který právě spadl z nebe.
Jeho zářivě zelené oči, blonďatý rozcuch a vyšší postava.
Pro mě byl dokonalý.
Lizzie měla jiný styl.
Denny se jí nezamlouval.
Byl na ní moc tajemný…

-Dennis Nell-

Nechápu to.
Měl jsem ji už dávno najít.
Nikdo mi neřekl, jak vypadá, jak se jmenuje nebo kolik jí je let.
Jen, v jakém městě žije…
Pro nechápavé:
Měl jsem najít dívku.
Měl bych ji ochraňovat.
Protože jsem Strážný anděl.
Můj otec i matka zemřeli. A já jsem nechtěl bez nich žít.
Tak jsem skočil z mostu.
Utopil jsem se, ale ne tak docela.
Objevil jsem se v Nebi.
Nedá se říct, že to bylo pravé Nebe.
Všude bílo, všichni bílí.
Řekli mi, ať najdu svou svěřenou duši.
Najdu-li ji, stanu se Strážným andělem.
Budu znovu žít.
Budu poblíž té dívky a budu si znovu užívat života.
Sice s ní budu muset trávit každou chvíli, ale…
Ve městě, kde by ta dívka měla být, jsem si koupil krásnou vilu.
Naštěstí blízko školy.
Nevím, co mám dělat.
Mám se zeptat?
Ale koho?
Na Nebe kontakt nemám…
Každý den, po škole, se posadím na okno.
Vytáhnu skicák a kreslím, co mě napadne.
Někdy krajinu, jindy zvíře.
Ale teď jsem nakreslil něco jiného.
Portrét. Nějaké děvče.
Ještě to není hotové.
Má krásné oči, vlasy.
Dokonalá.
Když sedávám na okně, pohlédnu do sousedního okna a vidím ji.
Je to dost děsivé, vidět ducha dívky z papíru.
Nebo to není duch?

***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Příběhy vs. jednovětné články

Příběhy
Jednovětné články

Komentáře

1 TaNi' | Web | 13. června 2012 v 19:52 | Reagovat

Super :) Uplně jsem na to zapomněla :)

Kdyžtak potom napiš na blog, jestli ti mám poslat i 1. díl a další , .. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama